XX. mendeko Euskararen Corpus estatistikoa

Testuingurua

ANDERE BAIBAI (jausten-ere eta joaten)

An-de-re Bai-bai de-na es-pan-tu / de-na pe-ten-ta dena kan-tu / ez nahi ba-duk hau hasa-rre-tu / egin kon-tu

ZENTZULUZ: Kaxkopel, oi! egundaino!

Kaxkopel igor-zkitzu hortik.

KAXKOPEL: Zer? nor?

ZENTZULUZ: Hiru sorginak.

(Hiruak Zentzuluz-i desafioka:)

KAXKOPEL: Zer? izeba xaharrak?

ANDERE BARE: Bai, etxekoak gare, gero.

ANDERI BILBIL: Hemen sortuak.

ZENTZULUZ: Etxearen errekarazle alainak!

ANDERE BAIBAI: Behazue horren kopeta.

ZENTZULUZ: Mana hortik, gizona.

KAXKOPEL: Oi, emaztea, utz nezazu bakean.

ZENTZULUZ: Zer?

Ez ditutzu igorri nahi?

KAXKOPEL: Ba, ba, ba.

ANDERE BARE (Zentzuluz-i): Ilobaño xarmanta.

ANDERE BILBIL: Jasan beharko gaitun ba.

ANDERE BAIBAI: Guri nausituko dena ez da sortua.

ZENTZULUZ (Kaxkopel-i): Zer! zure lagunaz ez duzu axola gehiagorik?

KAXKOPEL: Ai, ai, ai!

Kalma, emazte.

Kalma, nere bihotzeko azukre koxkorra, nere maite...

ZENTZULUZ: Maite banauzu, igor sorgin ez-bertze horiek.

ANDERE BARE: Maitagarri hutsa zare, bai.

ANDERE BILBIL: Mokofin ez-bertzea.

ZENTZULUZ (Kaxkopel-i): hek ala ni.

ANDERE BAIBAI: Ikusteuzue?!

ZENTZULUZ (Kaxkopel-i) Aitu?

KAXKOPEL (banoki): Zoazte.

ANDERE BILBIL: Mendekatuko gaitun!

ANDERE: BARE: Izeba xaharrak hola igor!..

KAXKOPEL (finkiago): Zoazte, zoazte.